Jak to všechno začalo..

8. června 2016 v 19:53 | -Giuru- |  Můj příběh s DM

Psal se prosinec 2006....

A tady to všechno začalo. Nevím, jestli to mám rozepisovat, ani mně osobně se moc nechce..
Matka byla odjetá na nějakém ozdravném pobytu. Asi v lázních. Staral se o nás otec. To, že mě ostříhal jako kluka neřeším.
Odůvodnil mi to slovy, že se mu nechtělo se o to starat. Tehdy mi byli 4 roky a já to nijak nepobírala. A tak jsem si svůj dětský život šoupala dál s krátkými vlasy a chováním jako kluk. Nikdy jsem si ani nehrála s panenkama a ani jsem se nikdy nestarla o takové to vození barbínek a tak. Hrála jsem si s autíčkama, na pískovišti stavěla hrady, chodila domů celá odřená...Nom, ale zpět k tématu.

Táhlo mi na pět let.. Ve svých čtyřech letech jsem vážila nějakých sedm kilogramů a byla strááášně bledá. Jenže, všichni znáte, jak se o děti chovají chlapi.. Sednou k telce, děcka zavřou v pokoji a hrajte si. Smějící se

Po nějaké te době přijela má matka. Ta samozřejmě zprdla tátu, co mi to udělal s vlasama, že..

6.12....

Ten den si pamatuju do detailů. Byla jsem s mámou nakoupit a spokojeně si žvatlala rohlík. Teda zatím. Protože moje matka byla asi všímavější, než můj otec, tak si asi všimla, že se mnou není něco v pořádku. Šly jsme spolu k doktroce. Ta mě poslala hned na krev, bez toho, abych něco řekla.
Seděla jsem asi půl hodiny na výsledky a potom mi zavolali záchranku. Poprvé v životě jsem jela záchrankou! Já s absolutním nevědomím nasedla s mámou do toho žlutého auta.

Dovezli nás k místní nemocnici. A tady se všechno zvrtlo. Seběhlo se ke mě asi sedum sester, strhly ze mě oblečení a ještě před tím, než jsem se dostala do budovy mi něco bodly do prstu. Byla to taková celkem tlustá jehla, která mi v prostě udělala díru až já nevím kam a vím, že to bolelo jak sviň a že jsem se jim tam rozbrečela. Samozřejmě tu krev daly do nějakého přístroje. Ukázalo se tam asi číslo..

Pak mě, brečící děcko dotáhly na nemocniční lůžko. Velký odběr krve. Ani nevíte, jaké to bylo. Měla jsem z doktorů trauma. Teda spíš od té doby mám. Dvě sestry mi držely nohu, dvě sestry mi držely druhou nohu, jedna mi seděla na břiše a po jedné mi držely ruce. Já samozřejmě absolutně něvěděl, co se děje.. No, mluvili na mě něco ve stylu, že nabírají korálky, ale mě bylo celkem někde nějaké korálky.. Moje krev, byla jsem naíchlá na nějakých hadičkách, co mi sály krev, žádné korálky..

Pak mi měli dát kanylu do žili. No.. Jelikož tohle si nepamatuju, vím to z vyprávění mé doktorky a matky, která tam byla se mnou.

Prý mě přivázaly, ale když ani to nepomohlo, daly mě pod narkózu. Ano, uspaly mě kvůli kanyle v žile..

Chvíli jsem potom pobyla v nemocnici.. Na kapačkách asi týden a potom mi je sundaly a já se musela naučit a sblížit se s pojmem cukrovka neboli diabetes melitus 1. type Potom mi musely píchat inzulín jehlama, abych si na to zvykla a abych prostě věděla co a jak. Vím, že vždy, když přišli jsem se pokoušela matku uškrtit nebo mě honily po celém nemocničním areálu. Nenechala jsem si to píchat. Nechtěla jsem. Bála jsem se. To jsem ale nevěděla, že mě to čeká už na celý život..

24. prosince mě pustili domů. Pěkný dárek.. Musím říct, že jsem si na život s cukrovkou.. ještě v podstatě nezvykla. Nikdy jsem si nezvykla. Začal nový režim. Jíst podle tabulek. Jíst dané množství jídla v danou hodinu. Jíst podle toho, kolik máš cukru v krvi. Už nikdy nejíst tak, jak bys chtěl. Jak máš chuť. Pokudmožno se vyvarovat sladkému. Bolí to ještě doteď. Prožila jsem si kvůli tomu hodně dlouhou šikanu. A taky plno jiných ran, kterým bych se mohla vyvarovat, kdybych neměla tu onu cukrovku. A tak se celý život s cukrovkou ptám proč já? I když vím, že jsou na tom lidi hůř..

Tohle je můj takový krátce sepsaný příběh o tom, jak to všechno začalo...
Vaše Giuru ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucie. Lucie. | Web | 10. června 2016 v 15:07 | Reagovat

Dokážu si představit, jak je to hrozné. Sice cukrovku sama nemám, ale Babička má cukrovku, myslím jiný typ, tak ji inzulín pokaždé píchám.

já z doktorů vůbec trauma nemám, i když jsem v 10 letech zažívala docela " muka " v nemocnicích. Nějak mi to naopak přirostlo k srdci a chtěla bych v nemocnici dokonce pracovat! :)

Jinak nechtěla bys spřátelit? Líbí se mi Tvůj blog ! :3

2 Giu Giu | E-mail | Web | 12. června 2016 v 9:58 | Reagovat

[1]: Tak, on to má každý jinak, že.. :D
Moje matka chce, abych šla studovat zdravotní školu a pokračovala v tom, ale nevím nevím..

Jinak klidně ^^ I když já si stejně s nastavením budu muset ještě pohrát, bo jsem začínající xD

Jinak mě těší, že se to někomu líbí.^^

3 Violet Violet | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 12:34 | Reagovat

Ahoj,
dělám konkurz na spoluadminku (beru i více spoluadminek). Byla bych ráda kdyby ses přihlásila :-)
ZDE-http://zviratka-hezka.blog.cz/1608/konkurz-na-spoluadminku-tohoto-blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama